Jak jste se k cyklistice coby závodník dostal?

Závodil můj otec i strejda, takže jsem od mala taky jezdil. Pak jsem ale začal studovat vysokou školu a nechal toho. Později jsem se dostal zpět k Favoritu jako sponzor, nyní jsem i v jeho představenstvu a figuruji také na Českém svazu cyklistiky.

Snažíte se k cyklistice vést i své děti? (Štěpán Telecký byl mj. nejlepším českým závodníkem na Závodu míru nejmladších v Jevíčku)

Chodili jsme se dívat na závody, ale třeba Štěpán, který teď dělá cyklistiku, prvně lyžoval na běžkách a zkoušel i jiné sporty, ale kolo ho bavilo nejvíc, takže si to vybral hlavně sám. Beru občas na závody i mé mladší děti, tak uvidíme, co ony si vyberou za sport.

Co Vás vedlo k rozhodnutí sponzorovat zrovna cyklistiku?

To má dva zásadní důvody. Prvním je, že jsem na Favoritu zažil krásné roky jako závodník a je pro mě jakousi příjemnou morální povinností Favoritu za toto pěkné období poděkovat formou sponzoringu. Zadruhé si myslím, že mládežnická cyklistika je budoucností dospělé české cyklistiky a beru to tak, že pokud to jde a firmy mají možnost, měly by se kromě výdělečné činnosti věnovat také podpoře v místech, kde je to potřeba – např. ve sportu.

Proč jste se rozhodl podporovat zrovna mládež? Většina sponzorů, když už se nějaký najde, má zájem spíš o elitní kategorie.

Česká cyklistika je tak málo propagovaná v médiích, že z pohledu efektu marketingu je TECHNISERVu jedno, jestli dáme peníze do elity nebo mládeže. Naopak, z pohledu efektu pro cyklistiku jako takovou považuji v této době za lepší podporu mládeže. Ta se snad zúročí následně v dospělé cyklistice. Pokud si nevybudujeme obrovské podhoubí, ze kterého budeme schopni vybírat ty nejlepší, tak špičkové cyklisty mít nikdy nebudeme a cyklistika půjde dolů. I na Favoritu se snažíme mít více úrovní závodníků – velkou základnu mládeže a z té pak postupně vychovat ty nejlepší.

Zmiňujete marketing – spolu s Roadcycling.cz organizujete přímé přenosy mládežnických závodů, je to jedna z věcí, kterou chcete cyklistiku posunout?

Je to jedna z věcí, jak propagovat silniční cyklistiku a dát vědět vůbec o tom, že tu je. Silniční cyklistika je nevděčná v tom, že pokud se jdu podívat k silnici, projede balík a vůbec nevím, co se děje na trati. Přenos má zajistit přístup diváka k dění na trati. Ať už se jedná o diváka přímo u trati, doma nebo třeba v autě... určitě internetové přenosy vidím jako jednu z ekonomicky i technicky dostupných cest, jak dostat cyklistiku k divákům. Sekundárním efektem je kromě propagace cyklistiky jako takové zviditelnění sponzorů. Jejich loga začínají být vidět. Například přenos Závodu Míru v Jevíčku vidělo asi 12-15 tisíc diváků. To už je číslo, které je z pohledu marketingu zajímavé.

Figurujete ve vedení ČSC a angažujete se i v Roadcycling.cz, je tam z Vašeho pohledu nějaký prostor pro spolupráci?

Myslím si, že je tam prostor obrovský, nicméně je to na rozhodnutí silniční komise, pod kterou to spadá. Musí se rozhodnout, jestli se bude snažit propagovat cyklistiku s Roadcyclingem, nebo zvolí nějaký jiný marketingový kanál. Já členem komise nejsem. Z mého pohledu je cílená propagace silniční cyklistiky a sponzorů nezbytná a měla by být svazem, resp. v tomto případě silniční komisí velmi rychle nalezena.

Podporujete silniční cyklistiku, ale blízký vztah máte také k dráze, v propagaci dráhy takový potenciál nevidíte?

Dráha se velmi těžko přenáší v televizi. Pokud nejste odborník, nepoznáte, co se děje, informace z dráhových závodů se velmi těžko publikují, protože se co pár sekund mění. Na dráhu se přijdou lidi podívat, strávit zde odpoledne, je to show. V případě dráhy je potřeba dostat diváky přímo na velodromy. U silniční cyklistiky, pokud není přenos, to z pohledu diváka u trati vypadá tak, že vystartuje peloton a pak přijede do cíle nějaký vítěz a nikdo neví, co se v průběhu závodu stalo. Na rozdíl od dráhy, propagace silnice spočívá v tom dostat informace z dění na trati do médií, aby lidi viděli přenosy, fotky a potažmo loga sponzorů a firem.

Kde vidíte budoucnost mládežnické cyklistiky a její propagace?

Na to se těžko odpovídá, ale určitě jedna z cest propagace mládežnické cyklistiky vede přes internet. Média jako je facebook, instagram nebo internetové přenosy s dostatečným množstvím informací z trati. To si myslím, že je cesta, kterou se musí kráčet i z toho důvodu, že dnes už je na to mladá generace zvyklá. Už si nepustí televizi nebo kazetový magnetofon, ale zapnou mobil a tam tyto zdroje sledují, sdílejí se spolužáky, kamarády, rodinou. Takže když jim naservírujeme informace na tato zařízení, můžeme velmi brzo zjistit, že třeba na Závod míru U23 v Jeseníkách nebo tradiční vynikající juniorský v Terezíně, Jevíčko či Lanškroun, najednou kouká patnáct, dvacet tisíc lidí. Myslím si, že to je s ohledem na marketingové možnosti, které počítač, tablet či mobil nabízí, už poměrně dobrý nástroj propagace třeba pro e-shopy a různé prodejce na internetu. Navíc se jedná o velmi levný a dostupný nástroj.

Nepřemýšlel jste nad tím, že byste vybudoval svůj tým?

Ne, určitě ne. Pozice, kdy se snažím finančně a trochu i z pohledu manažerské činnosti pomáhat cyklistice mi bude na dalších mnoho let úplně stačit a je to tak dobře. Týmy ať budují ti, co tomu rozumí a vědí, jak na to. To já určitě nejsem.

Co si myslíte o možnostech propagace v souvislosti s provázáním elitní a amatérské cyklistiky?

Opět se dostanu k tomu, že je prvně potřeba vybudovat dobré podhoubí a z něj pak vychovat relativně velké množství špičkových závodníků. Pak může teprve přijít doba, kdy tito závodníci přijdou do mužů a budou dosahovat vynikajících výsledků a s nimi přijdou i sponzoři. Pokud totiž přijde z juniorů do mužů jen několik málo kvalitních závodníků, kteří se ještě dva roky v elitní kategorii hledají, zájem o cyklistiku je malý a je logicky těžké sponzory najít. Když se ale podívám na žákovský nebo kadetský peloton, lidi kolem, co se tomu na mládežnické úrovni věnují, věřím, že se začíná blýskat na lepší časy.

Máte ve Favoritu nějakou strategii, jak takovou základnu vybudovat? Dnes už je velmi těžké přilákat děti do sportovního kroužku, navíc ještě cyklistického, když mají některé přímo ve školách, trenéři si tam osobně dělají nábory a rodiče je pak nemusí nikam vozit...

Brno má tu výhodu, že tu žije docela hodně lidí a Favorit je poměrně známý. Dva nebo tři roky zpátky jsme provedli reorganizaci Favoritu, postavili jsme rychlostní cyklistiku do takové pyramidy, kdy nahoře je šéftrenér, který koordinuje vše napříč kategoriemi a vespodu té pyramidy je zase člověk, který děti nabírá a pracuje s nimi tak, aby to pro ně byla spíš zábava než nějaký dril a daří se to. Máme tu výbornou skupinu trenérů a 50-70 závodníků hlavně v žákovských a kadetských kategoriích. Za dva tři roky čekáme, že nám tato početná skupina žáků a kadetů doroste do juniorů a pak do U23. Co se týká náboru, systém jsme zásadně změnili, děláme nábory na veletrzích, spolupracujeme s městem, školami... pořádáme různé další náborové akce a snažíme se také začátečníkům poskytnout nějaký materiál, aby to pro rodiče nebylo příliš drahé. Také se snažíme, aby je to začalo především bavit a měli cyklistiku nejdříve rádi, než přijde dřina.

V čem myslíte, že může svaz pomoci silniční cyklistice, často se teď mluví o propagaci a Českém poháru...

V rámci vedení svazu musíme co nejdříve nastavit systémový koncepční přístup k marketingu a také určení cílů pro sportovní centra s vazbou na hodnocení center. To jsou určitě věci, které silniční cyklistice pomohou, a chtěl bych se na nich podílet. Konkrétně, z mého pohledu úplně chybí, a byl bych rád, kdyby se to do konce roku změnilo, marketingová strategie svazu. V současné době neexistuje koncepce, systém, jakým způsobem postupovat v propagaci cyklistiky. Zdůrazňuji, že to není problém osobního přístupu jednotlivců, kteří by se nesnažili, ale je to problém systémového nastavení. To je role prezidia. Další věc, která je určitě potřeba, je přehodnotit fungování sportovních center a stanovit centrům měřitelné cíle, tj. co se od nich čeká, co by mělo být jejich výstupem a na základě čeho budou hodnocena. Dnes nikde není určeno, jestli je lepší sportovní centrum to, které má medailové výsledky nebo to, které má více závodníků.

Myslíte, že je prostor pro spolupráci mezi jednotlivými disciplínami v problémech, které jste zmínil?

Co se týče rychlostních disciplín, je dobré je do určitého věku kombinovat a rozvíjet společně dráhu i silnici. Bylo by hezké, kdyby se dařilo spolupracovat více s horskými koly, kde jsou vynikající závodníci, kteří by zkvalitnili závodnický peloton v Českém poháru, ale s ohledem na kolizi závodů a přípravy se to dlouhodobě ve větší míře nedaří. Je to určitě škoda zejména v mládežnických kategoriích, ale v tomto okamžiku neznám recept, jak to změnit.

Děkuji za rozhovor!